V našem Vinohradu (cca 1550 keřů révy vinné) pěstujeme zejména následující odrůdy :        
Pěstované Odrůdy Révy vinné v našem Vinohradu :
 
Veltlínské zelené  ... ( 1100 keřů révy vinné)

Synonyma a cizí názvy: „Muškatel zelený“, „Ryvola bílá“, „Veltliněr“, „Weißer Veltliner“, „Grüner Veltliner“, „Grüner Muskateller“, „Valteliner vert“, „Zöld veltelini“, „Zöld muskátaly“, „Ranfol bianco“ aj.

Původ a rozšíření: Pravděpodobně pochází z Dolního Rakouska. Jiné prameny však kladou její původ do údolí Valtelino v severní Itálii. Nejvíce se pěstuje v Rakousku (25 % z celkové výměry vinic). Odtud odrůda pronikla na jižní Moravu a do malokarpatské vinařské oblasti. Zde poskytuje prvotřídní vína. V Listině povolených odrůd je zapsána od roku 1941. V současné době je do r. 1985 povoleno pět klonů: VP-6/2, ZN-1/49, Vp-4/10 a VP-3/6.

Morfologický popis

Včelka: Je výrazně ochlupená, bělavě zelená. Okraje lístků jsou načervenalé.
Vrchol letorostů: Je silně bělavě ochlupený, s jemným karmínovým lemováním lístků. Stonek je převážně zelený.
List: Je středně velký, až velký, kruhovitý, středně hluboce pětilaločný, na rubu jemně ochlupený. Povrch listu je hluboce síťovitě zvlněný, tmavý až světle zelený. Řapíkový výkrojek je buď uzavřený, s eliptickým průsvitem, nebo otevřený, šípovitě rovnostranný. Řapík je středně dlouhý.
Květ: Je obojetný (oboupohlavní), samosprašný, pětičetný.
Hrozen: Je středně velký až velký, průměrné délky 150 mm (průměrná hmotnost 180 g), válcovito-kuželovitého tvaru, křídlatý, na kratší stopce.
Bobule: Je středně velká, průměrné délky 15 mm (průměrná hmotnost 1,7 g), kulovitá, zelená až žlutozelená, tečkovaná. Slupka je středně silná, pevná, ojíněná. Dužina je středně pevná, plná, šťavnatá, sladká.
Semeno: Je poměrně velké, lahvicovitého tvaru, hnědé. Zobáček je dlouhý.
Jednoleté dřevo - réví: Je světlejší, šedohnědé, s výraznými tečkami.
Zimní pupeny: Jsou středně velké, zahrocené.

Biologické a hospodářské vlastnosti

Začátek rašení: Nastává koncem dubna  je středně pozdní.
Růst: Je středně silný.
Odolnost proti zimním a jarním mrazům: Proti zimním mrazům je středně odolná. Je citlivější na jarní mrazíky.
Odolnost proti chorobám: Je středně odolná proti oidiu, náchylná na peronosporu, hlavně na hroznech, rovněž na červenou spálu a černou skvrnitost. Netrpí vadnutím třapiny. Z virových chorob je silně napadána svinutkou (až 80 % keřů).
Odolnost proti škůdcům: Má běžnou odolnost bez zvláštních výkyvů.
Kvetení a opylení: Kvete v polovině června. V nepříznivých letech květy opadávají.
Zrání: Začátek zrání je v srpnu, dozrává v první polovině října.
Výnos a kvalita hroznů: Sklizně jsou vysoké, 10–13 t/ha, při pravidelném hnojení a nepřetěžování keřů při řezu. Pravidelnost plodnosti závisí na sprchávání květů, poškození jarními mrazíky a selekci klonů. Vyšší výnosy  v běžném roce způsobují silně snížené zakládání květenství pro příští rok a oslabují růst. Obsah cukru se pohybuje mezi 17–19°NM a obsah kyselin v moštu mezi 8,5–9 ‰.
Vína: Jsou harmonická, s příjemným mandlovým buketem. Na Znojemsku a na sprašových půdách mají mladá vína jemný buket po „Sauvignonu".

Pěstitelské požadavky

Poloha a půda: Nejvhodnější jsou slunečné, vzdušné a teplé polohy a mírné svahy. Vzhledem k vy-soké plodnosti je náročná na půdu. Vyžaduje hluboké, výživné půdy. Odrůda je málo odolná proti suchu, a proto se vysazuje na vazčích půdách. Dobře reaguje na závlahu. Nesnáší příliš vlhké a vápenité půdy.
Podnož: Má vliv na sprchávání. Na hlubších půdách na středním vedení jsou vhodné podnože Vitis berlndieri x Vitis riparia Teleki 5 C a SO 4, na horších půdách Vitis berlandieri x Vitis riparia Kober 5 BB nebo Craciunel 2, na málo vápenitých půdách LE-K/1.
Řez a vedení: Vyhovuje jí střední i vysoké vedení se zatížením 6–7 oček na 1 m2 a s řezem na kratší tažně. Na dlouhých tažních není zabezpečena výživa a vývin hroznů.

Víno : Veltlínské zelené se používá do směsí pro známková vína a také jako surovina pro výrobu šumivých vín. Ponecháme-li na letorostu pouze jeden hrozen, dosáhneme tak zvýšené extraktivnosti a plnosti vína.
Veltlínské zelené dnes tvoří 48,4 % z celkové plochy vinic v sousedním Rakousku a setkáme se tam většinou s běžnými jakostními víny, která se konzumují k běžné stravě anebo se pijí „pod víchem“ v družné zábavě jako „heuriges“ – letošní (mladé) víno. Jako mladé voní svěžestí, pepřnatostí a někdy i lehkou vůní doutníku. Z vinic na hlinitých půdách se objevuje vůně lipového květu, na půdách prvohorních hořkomandlová, na spraších kořenitá. Při zrání na lahvi se nejprve objevují zesílené kořenitě pepřnaté tóny, které posléze zanikají a kraluje mandlová chuť, zjemněná u přívlastkových vín vyšších stupňů sametovou plností.

Barva: světle zelená až zelenožlutá
Vůně: svěží, pronikavá
Chuť: střední tělo, ovocné tóny, vyvážená, svěží s vyšším obsahem příjemných kyselin. Ve vůni a chuti můžeme hledat: lipový květ, jemně hořké mandle, pepř, u vyzrálých vín exotické ovoce.

Vhodnost ke skladování: Jen u výjimečných ročníků, víno je nejlepší jako mladé

Stolování: Vína Veltlínského zeleného jsou vhodná pro denní stolování. Ředěna vodou jako vinný střik tiší žízeň. Veltlínské zelené lze kombinovat se širší škálou pokrmů. Mladá vína jsou vhodná ke studeným masům, vyzrálá k hovězímu a k neutrálním omáčkám

 
Müller Thurgau  ... ( 300 keřů révy vinné)

Synonyma a cizí názvy: „Müllerka“, „Mjuler Thurgau“, „Rizvanac“, „Rivaner“, „Müller Thurgau bianco“, aj.

Původ a rozšíření: Odrůda byla vypěstována Prof. dr. H. Müllerem ze semene v Geisenheimu v roce 1882. Semenáč byl vyselektován v roce 1891 ve Švýcarsku (Wädensvil), kam se prof. Müller přestěhoval a kam přenesl i 150 semenáčů. Z nich zaujal jeho technika H. Schellenberga semenáč vedený pod č. 58 (kříženec odrůd „Ryzlink rýnský“ x „Sylvánské“), nazvaný „Müller Thurgau“. Genetickou analýzou však bylo nyní zjištěno, že "Müller  Thurgau" nemá dědičné vlohy po odrůdě "Sylvánské", a proto se usuzuje, že je semenáčem "Ryzlinku rýnského". V Německu tuto odrůdu od roku 1921 rozšiřoval hlavně Ziegler. Odtud se rychle rozšířila do Švýcarska, Rakouska, Maďarska, Jugoslávie, Bulharska a bývalých zemí SSSR. Dnes je v Německu po „Ryzlinku rýnském“ druhou nejdůležitější odrůdou (výměra cca 22.000 ha). V České republice se pěstuje ve všech vinařských oblastech, velmi úspěšně zvláště na Moravě, kde na Znojemsku dosahuje vysoké kvality. V Listině povolených odrůd je zapsána od roku 1941.

Morfologický popis

Včelka: Je bělavá, ochlupená. Okraje jsou intenzívně červené.
Vrchol letorostu: Je světle zelený, středně chlupatý, jemně bronzově hnědý. Stonek je zelený s nádechem do hněda.
List: Je velký, hluboce pětilaločný, neurčitě zvlněný. Rub je hladký. Řapíkový výkrojek je uzavřený se zaostřeným eliptickým průsvitem. Řapík je středně dlouhý.
Květ: Je obojetný (oboupohlavní), samosprašný, pětičetný.
Hrozen: Je středně velký až velký, průměrné délky 140 mm (průměrná hmotnost 120 g), středně hustý, tvaru válcovitého až kuželovitého. Stopka má normální stavbu a tvar.
Bobule: Je středně velká, průměrné délky 15 mm (průměrná hmotnost 1,8 g), elipsoidní, žlutozelená. Slupka je středně silná. Dužnina je zpočátku křupavá, při přezrání řídká, jemná, s muškátovou příchutí.
Semeno: Je hruškovité, středně velké. Zobáček je krátký.
Jednoleté dřevo - réví: Je světle hnědé, po délce tmavohnědě čárkované.
Zimní pupeny: Jsou střední až velké, široké.

Biologické a hospodářské vlastnosti

Odolnost proti zimním a jarním mrazům: Odolnost dřeva a pupenů proti zimním mrazům je střední až slabá, podle zatížení keře násadou. Dřevo po mrazech však velmi dobře a rychle regeneruje. Vyzrání dřeva závisí i na příjmu draslíku z půdy.
Odolnost proti chorobám: Je citlivá na peronosporu a oidium. Při deštivém počasí v době dozrávání jsou hrozny napadány Botrytis cinerea. Trpí také černou skvrnitostí. Méně je náchylná na virózy.
Odolnost proti škůdcům: Je citlivá na obaleče, hlavně první generace.
Kvetení a opylení: Kvete ve 2. dekádě června. Květy nesprchají.
Zrání: Začíná zrát v první polovině srpna a dozrává středně raně, po polovině září.
Výnos a kvalita hroznů: Sklizně jsou vyšší (od 10 do 15 t na 1 ha) a pravidelné. Obsah cukru je 15–20° NM, kyselin v moštu 5,6–7‰.
Vína: Jsou středně plná, harmonická, spíše měkká, příjemně muškátově aromatická, u konzumentů velmi oblíbená, vhodná na scelování i jako odrůdově čistá.

Pěstitelské požadavky

Poloha a půda: Je nenáročná na stanoviště, kromě mrazových poloh. Půdy žádá těžší, úrodné. Nesnáší půdy propustné, písčité, kamenité, bez větších příměsi jílnatých částic, suché.
Podnož: Nejlepší je Vitis berlandieri x Vitis riparia Kober 5 BB, pro střední vedení se doporučuje Vitis berlandieri x Vitis riparia SO 4. Dobře se osvědčila i Kober 125 AA.
Řez a vedení: Pěstuje se na středním i vysokém vedení se zatížením 6–8 oček na 1 m2. Řeže se na tři kratší tažně se zásobními čípky.

Víno : Při velkých sklizních, které se dají snadno docílit, je víno řídké a hořké. Správně zvládnutou technologií by se mělo vytvořit víno, které je nejlépe pít jako mladé, svěží a pobízející k popíjení díky nižšímu obsahu alkoholu. Současně by mělo mít k ostatním látkám přiměřený obsah kyselin, s užšími tóny muškátově ovocných vůní a s hladkým odchodem, který vyvolává dojem šťavnatosti a pobízí k dalšímu doušku.
Bohužel se konzumenti stále setkávají i s víny málo aromatickými, širokými, plochými, s hořkou dochutí, která jsou výsledkem popření základních technologických poznatků o této odrůdě a která v poslední době zatlačují tuto cennou odrůdu do pozadí. Víno je rovněž vhodné do různých cuvée, zvláště s pozdě zrajícími odrůdami, které mívají nadměrný obsah kyselin.

Barva: světlá se zelenožlutým odstínem
Vůně: muškátová, s ovocnými odstíny
Chuť: svěží, s nižším obsahem kyselin. Ve vůni a chuti můžeme hledat: travnaté tóny, citrusové plody, muškát, angrešt, černý rybíz, broskev, grapefruit

Vhodnost ke skladování: malá

Stolování: Vína odrůdy Müller Thurgau jsou víny ke každodennímu pití k prosté stravě a při společenské zábavě. Hodí se k předkrmům, zeleninovým polévkám, k rybě nebo k bílým měkkým sýrům.

 
 
Modrý Portugal  ... ( 50 keřů révy vinné)

Synonyma a cizí názvy: „Portugal“, „Portugízel“, „Ranina“, „Skorák“, „Černé rané“, „Portugais bleu“, „Portugais de Bingen“, „Raisin des Roses“, „Crna Kraljevina“, „Rana modra“, „Portugaljka“, „Oportó“, „Kék oportó“, „Kék portugizi“, „Sinij Portugizer“, „Portjuge“, „Blauer Portugieser“, „Oportorebe“ aj.

Původ a rozšíření: Nebylo potvrzeno, že pochází z Portugalska. Zde se ani ve starých výsadbách nenachází. Odpradávna se však pěstuje v Dolním Rakousku a Maďarsku, odkud se rozšírila do ostatních evropských států. V Německu se pěstuje hlavně v rýnsko-falcké oblasti. V menším je vysazena ve Francii, Jugoslávii, Rumunsku a SSSR. Na Slovensku je rozšířena hlavně v malokarpatské oblasti a v okolí Skalice. Zde se z ní připravuje spolu s „Frankovkou“ a „Svatovavřineckým“ známkové víno Skalický rubín. Na Moravě se pěstuje v okolí Kyjova, Uherského Hradiště a v hustopečsko-hodonínské oblasti. V české vinařské oblasti je jednou ze základních odrůd sortimentu pro výrobu červených vín. V Listině povolených odrůd je zapsána od r. 1941.

Morfologický popis

Včelka: Je zelenožlutá, jemně ochlupená.
Vrchol letorostu: Je světle zelený, lesklý. Mladé lístky jsou jemně bronzové, pokryté chloupky. Stonek je převážně zelený.
List: Je středně velký, mělce až středně hluboce třílaločný, zřídka s celistvým okrajem, hladký, leskle zelený. Rub listu je rovněž hladký. Řapíkový výkrojek je uzavřený, s úzkým průsvitem, málokdy je otevřený, lyrovitý, u báze řapíku ostrý. Řapík je středně dlouhý s načervenalými pruhy.
Květ: Je obojetný (oboupohlavní), samosprašný, pětičetný.
Hrozen: Je středně velký až velký, průměrně 160 mm dlouhý (průměrná hmotnost 192 g), kuželovitý, středně hustý, jednoduše nebo dvojitě křídlatý. Stopka je krátká, zdřevnatělá.
Bobule: Je středně velká, průměrné délky 15 mm (průměrná hmotnost 1,1 g), kulovitá, tmavě modrá, voskově ojíněná. Slupka je tenká. Dužnina je šťavnatá, rozplývavá, sladké chuti, bez aróma.
Semeno: Je velké, vejcovité, tmavě červenohnědé. Zobáček je krátký.
Jednoleté dřevo - réví: Je silné, řídké, hořčicově hnědé. Internodia jsou dlouhá.
Zimní pupeny: jsou malé, zašpičatělé.

Biologické a hospodářské vlastnosti

Začátek rašení: Nastává středně raně, v polovině dubna.
Růst: Je bujný. Dřevo na úrodných a vlhkých půdách hůře vyzrává.
Odolnost proti zimním a jarním mrazům: Je velmi poškozována zimními mrazy (řídke dřevo) a je citlivá i na jarní mrazíky.
Odolnost proti chorobám: Je napadána peronosporou a je jednou z nejcitlivějších odrůd vůči oidiu. Za dešťů v době dozrávání hroznů se rychle rozšiřuje Botrytis cinerea. Trpí také červenou spálou a černou skvrnitostí. Z viróz jsou časté roncet a svinutka.
Odolnost proti škůdcům: Je napadána obaleči. Dozrávající hrozny jsou poškozovány vosami a včelami.
Kvetení a opylení: Kvete v polovině června. Květy málo opadávají.
Zrání: Začíná začátkem srpna, dozrává středně pozdě, koncem září až začátkem října.
Výnos a kvalita hroznů: Není-li poškozena zimními mrazy, poskytuje vysoké výnosy hroznů, kolem 12–14 t/ha. Obsah cukru je 16–17°NM, obsah kyselin v moštech je nižší, podle výšky sklizně od 8 do 11‰. Při středních výnosech poskytuje dobré, jemné aromatické stolní víno s harmonickou chutí. Při nadměrném výnosu nebo studeném ročníku jsou vína méně barevná, málo extraktivní, s výraznými kyselinami.

Pěstitelské požadavky

Poloha a půda: Je nenáročná jak na polohu, tak i na půdu. Může se pěstovat stejně v půdách hlinitých jako v půdách vápenitých, anebo suchých, písčitých. Nesnáší vlhké polohy a půdy bohaté dusíkem, kde trpí chorobami a mrazy.
Podnož: Velmi dobrá je Vitis berlandieri x Vitis riparia Kober 5 BB, na úrodných půdách SO 4 a Teleki 5 C, na vápenitých půdách Kober 125 AA.
Řez a vedení: Velmi dobré je střední a vysoké vedení s řezem na tažně, popřípadě srdcový řez (tvar). Je třeba volit mírné zatížení keřů, a to 6–8 očky na 1 m2. S oblibou se pěstuje v zahrádkách na pergolách

Víno : Odstín červené barvy vína odpovídá velikosti sklizně, ale vždy je méně intenzivní nežli u Svatovavřineckého. Mladé víno Modrého Portugalu má jemnou květinovou vůni, která je nesmírně příjemná, a je-li podporována mladistvou harmonií vína, pak svádí k opakovanému doušku. Při zrání vína se objevují vůně čerstvého sena. Použitím zvláštní technologie, tzv. karbonické macerace, lze z Modrého Portugalu vytvořit velmi příjemný typ mladého červeného vína. To přichází na trh pod názvem „Martinské víno“ v den svátku sv. Martina (11. listopadu), tedy ještě před světoznámým francouzským Beaujolais, k němuž se dá směle přirovnat. Víno Portugalu se občas užívalo ke spojování s vínem Frankovky, aby se dosáhlo rychlejšího zrání a zjemnila se tvrdost kyselin a tříslovin Frankovky. Takovou směs nazývali na Slovácku „Slovácký granát“ a bývala velmi oblíbená.

Barva: jemně rubínová
Vůně: jemně květinová
Chuť: lehčí, s menším obsahem tříslovin, harmonická. Ve vůni a chuti můžeme hledat: květiny, čerstvé seno

Vhodnost ke skladování: malá

Stolování: Vína Modrého Portugalu se často pila při družné zábavě pod víchem, kde se podávaly studené masité pokrmy. Lehká vína této odrůdy se hodí k zahánění žízně při stolování a dají se kombinovat s velkou paletou pokrmů, neboť svým neutrálním dojmem výraz jídel nijak neruší. Jsou vhodná ke zrajícím sýrům, k drůbežímu masu s hutnou úpravou i k těstovinám.

 
 

Tramín Červený

Synonyma: Tramín, Tramín kořenný, Gewürztraminer, Roter Traminer, Traminer, Savagnin rosé, Gentil rosé, Piros tramini, Traminac crveni, Traminac mirisavi, Uva aminea
Tradiční evropské oblasti: Francie, Německo (Bádensko, Falc), Rakousko (Štýrsko), Slovinsko, Itálie (Tyroly), Maďarsko, Rumunsko, Slovensko

Keř: středního až bujného růstu, hustě olistěné letorosty
Listy: tmavě zelené, okrouhlé, málo dělené, mírně třílaločné, krabatý povrch
Hrozny: malé, husté, krátce kónické, ve tvaru rovnostranného trojúhelníku
Bobule: malé, mírně oválné, červené až šedočervené, s masitou dužninou a velmi tlustou slupkou s obsahem mnoha kořenitých, aromatických látek

Stáří a původ: jedna z nejstarších odrůd, původ nejasný. Tramín stojí geneticky velmi blízko k volně rostoucí révě lesní, z níž mohl vzniknout nahodilým křížením s některou dávnou kulturní odrůdou pěstovanou Římany. To potvrzují poslední rakouské výzkumy, podle kterých vznikl volným křížením s révou lesní a pak se podílel na vzniku dalších klasických evropských odrůd révy vinné. Římané Tramín nazývali Vitis aminea. Jedním z předpokládaných míst původu jsou jižní Tyroly, kde se nachází obec jménem Tramin. Může pocházet i z Maďarska nebo Rakouska či jihovýchodní Evropy. Někteří ampelografové ze 17. století hovoří o tom, že jeho předkem je „uva Aminea“ z Thesálie v severním Řecku. V jihotyrolském městečku Tramin je dokumentován již v 15. století a některé publikace dokonce uvádějí první zmínku již z přelomu 9. a 10. století. V německé oblasti Falc je jeho výskyt prokázán od 16. století. Dosud se zde nachází vinice osázená Tramínem již před 400 lety

Období sklizně: od poloviny října Zrání hroznů je střední až pozdní. Objem sklizní bývá nevyrovnaný. Při vysoké koncentraci cukru v bobulích mohou ale kyseliny až příliš poklesnout. Proto se v některých oblastech přistupuje k dělené sklizni a část hroznů se sklidí v dřívějším termínu, aby se kyseliny zachovaly, a obě vína se následně spojí.

Víno - Většina vín Tramínu bývá s menším či větším zbytkem cukru, který podporuje typické aroma a chuť. Pro víno Tramínu je příznačná bohatost omamující vůně a kořenitost, která je u vyšších stupňů přívlastkových vín podbarvena sladce medovými tóny hrozinek. Jeho základní vůni lze přirovnat k vůni čajové růže, kterou doprovázejí další odstíny vůní, jako skořice, květy pomeranče, citrusové plody, čaj nebo zimolez. Vína z odrůdy Tramín jsou ve vůni snadno rozpoznatelná. Někdy však mohou připomínat také Muškát. Pochází-li víno z přiměřeně velké sklizně a vyzrálých hroznů, pak chutná zcela jinak než všechna ostatní bílá vína. Jedná se o plné extraktivní víno, s nižším obsahem kyselin. Mívá hustou až vysoce viskózní strukturu. Vína Tramínu mají dlouhou dochuť a neslouží k běžnému pití. Někdy lze víno Tramínu rozpoznat již podle barvy, neboť se oproti většině ostatních vín vyznačují velmi intenzivní barvou. Tato elegantní vína vyžadují odpovídající rozpoložení mysli a dostatek času k vychutnávání všech zážitků, které mohou přinést.

Barva: zelenožlutá až zlatožlutá, intenzivní
Vůně: kořenitě medová
Chuť: koncentrovaná, kořenitá. Ve vůni a chuti můžeme hledat: čajovou růži, koření, med, hrozinky, exotické aroma, tropické ovoce, fialku, zázvor, skořici, liči

Vhodnost ke skladování: dobrá

Stolování: Tramín se hodí pro slavnostní příležitosti. Vína hlouběji vychlazená lze podávat jako sklenku aperitivu, ale jsou také vhodná při ukončení stolování. Často se nabízejí jako doprovod předkrmů, zejména paštiky z husích jater. Suché Tramíny se doporučují k cibulovému koláči nebo k uzeným rybám. Sladké výběry se zbytkem neprokvašeného cukru se hodí k dezertům a k sýrům s modrou plísní nebo k ovčím či kozím sýrům v závěru stolování. Díky neobvyklému aroma a plnosti chuti po liči patří Tramín k těm málo vínům, která se hodí ke kořeněnému jídlu. Proto lze vína Tramínu podávat i k některým exotickým, silně kořeněným pokrmům asijské kuchyně, případně ke sladkým úpravám masa.

 
 

          Aktuální informace o úrodách jednotlivých let si přečtete na našich webových stránkách.
 

 

    

  Habrle & Stloukal