Müller Thurgau  ... ( 300 keřů révy vinné)

Poloha a půda: Je nenáročná na stanoviště, kromě mrazových poloh. Půdy žádá těžší, úrodné. Nesnáší půdy propustné, písčité, kamenité, bez větších příměsi jílnatých částic, suché.
Podnož: Nejlepší je Vitis berlandieri x Vitis riparia Kober 5 BB, pro střední vedení se doporučuje Vitis berlandieri x Vitis riparia SO 4. Dobře se osvědčila i Kober 125 AA.
Řez a vedení: Pěstuje se na středním i vysokém vedení se zatížením 6–8 oček na 1 m2. Řeže se na tři kratší tažně se zásobními čípky.

Víno : Při velkých sklizních, které se dají snadno docílit, je víno řídké a hořké. Správně zvládnutou technologií by se mělo vytvořit víno, které je nejlépe pít jako mladé, svěží a pobízející k popíjení díky nižšímu obsahu alkoholu. Současně by mělo mít k ostatním látkám přiměřený obsah kyselin, s užšími tóny muškátově ovocných vůní a s hladkým odchodem, který vyvolává dojem šťavnatosti a pobízí k dalšímu doušku.
Bohužel se konzumenti stále setkávají i s víny málo aromatickými, širokými, plochými, s hořkou dochutí, která jsou výsledkem popření základních technologických poznatků o této odrůdě a která v poslední době zatlačují tuto cennou odrůdu do pozadí. Víno je rovněž vhodné do různých cuvée, zvláště s pozdě zrajícími odrůdami, které mívají nadměrný obsah kyselin.

Barva: světlá se zelenožlutým odstínem
Vůně: muškátová, s ovocnými odstíny
Chuť: svěží, s nižším obsahem kyselin. Ve vůni a chuti můžeme hledat: travnaté tóny, citrusové plody, muškát, angrešt, černý rybíz, broskev, grapefruit

Vhodnost ke skladování: malá

Stolování: Vína odrůdy Müller Thurgau jsou víny ke každodennímu pití k prosté stravě a při společenské zábavě. Hodí se k předkrmům, zeleninovým polévkám, k rybě nebo k bílým měkkým sýrům.

Modrý Portugal  ... ( 50 keřů révy vinné)

Synonyma a cizí názvy: „Portugal“, „Portugízel“, „Ranina“, „Skorák“, „Černé rané“, „Portugais bleu“, „Portugais de Bingen“, „Raisin des Roses“, „Crna Kraljevina“, „Rana modra“, „Portugaljka“, „Oportó“, „Kék oportó“, „Kék portugizi“, „Sinij Portugizer“, „Portjuge“, „Blauer Portugieser“, „Oportorebe“ aj.

Původ a rozšíření: Nebylo potvrzeno, že pochází z Portugalska. Zde se ani ve starých výsadbách nenachází. Odpradávna se však pěstuje v Dolním Rakousku a Maďarsku, odkud se rozšírila do ostatních evropských států. V Německu se pěstuje hlavně v rýnsko-falcké oblasti. V menším je vysazena ve Francii, Jugoslávii, Rumunsku a SSSR. Na Slovensku je rozšířena hlavně v malokarpatské oblasti a v okolí Skalice. Zde se z ní připravuje spolu s „Frankovkou“ a „Svatovavřineckým“ známkové víno Skalický rubín. Na Moravě se pěstuje v okolí Kyjova, Uherského Hradiště a v hustopečsko-hodonínské oblasti. V české vinařské oblasti je jednou ze základních odrůd sortimentu pro výrobu červených vín. V Listině povolených odrůd je zapsána od r. 1941.

Morfologický popis

Včelka: Je zelenožlutá, jemně ochlupená.
Vrchol letorostu: Je světle zelený, lesklý. Mladé lístky jsou jemně bronzové, pokryté chloupky. Stonek je převážně zelený.
List: Je středně velký, mělce až středně hluboce třílaločný, zřídka s celistvým okrajem, hladký, leskle zelený. Rub listu je rovněž hladký. Řapíkový výkrojek je uzavřený, s úzkým průsvitem, málokdy je otevřený, lyrovitý, u báze řapíku ostrý. Řapík je středně dlouhý s načervenalými pruhy.
Květ: Je obojetný (oboupohlavní), samosprašný, pětičetný.
Hrozen: Je středně velký až velký, průměrně 160 mm dlouhý (průměrná hmotnost 192 g), kuželovitý, středně hustý, jednoduše nebo dvojitě křídlatý. Stopka je krátká, zdřevnatělá.
Bobule: Je středně velká, průměrné délky 15 mm (průměrná hmotnost 1,1 g), kulovitá, tmavě modrá, voskově ojíněná. Slupka je tenká. Dužnina je šťavnatá, rozplývavá, sladké chuti, bez aróma.
Semeno: Je velké, vejcovité, tmavě červenohnědé. Zobáček je krátký.
Jednoleté dřevo - réví: Je silné, řídké, hořčicově hnědé. Internodia jsou dlouhá.
Zimní pupeny: jsou malé, zašpičatělé.

Biologické a hospodářské vlastnosti

Začátek rašení: Nastává středně raně, v polovině dubna.
Růst: Je bujný. Dřevo na úrodných a vlhkých půdách hůře vyzrává.
Odolnost proti zimním a jarním mrazům: Je velmi poškozována zimními mrazy (řídke dřevo) a je citlivá i na jarní mrazíky.
Odolnost proti chorobám: Je napadána peronosporou a je jednou z nejcitlivějších odrůd vůči oidiu. Za dešťů v době dozrávání hroznů se rychle rozšiřuje Botrytis cinerea. Trpí také červenou spálou a černou skvrnitostí. Z viróz jsou časté roncet a svinutka.
Odolnost proti škůdcům: Je napadána obaleči. Dozrávající hrozny jsou poškozovány vosami a včelami.
Kvetení a opylení: Kvete v polovině června. Květy málo opadávají.
Zrání: Začíná začátkem srpna, dozrává středně pozdě, koncem září až začátkem října.
Výnos a kvalita hroznů: Není-li poškozena zimními mrazy, poskytuje vysoké výnosy hroznů, kolem 12–14 t/ha. Obsah cukru je 16–17°NM, obsah kyselin v moštech je nižší, podle výšky sklizně od 8 do 11‰. Při středních výnosech poskytuje dobré, jemné aromatické stolní víno s harmonickou chutí. Při nadměrném výnosu nebo studeném ročníku jsou vína méně barevná, málo extraktivní, s výraznými kyselinami.

Pěstitelské požadavky

Poloha a půda: Je nenáročná jak na polohu, tak i na půdu. Může se pěstovat stejně v půdách hlinitých jako v půdách vápenitých, anebo suchých, písčitých. Nesnáší vlhké polohy a půdy bohaté dusíkem, kde trpí chorobami a mrazy.
Podnož: Velmi dobrá je Vitis berlandieri x Vitis riparia Kober 5 BB, na úrodných půdách SO 4 a Teleki 5 C, na vápenitých půdách Kober 125 AA.
Řez a vedení: Velmi dobré je střední a vysoké vedení s řezem na tažně, popřípadě srdcový řez (tvar). Je třeba volit mírné zatížení keřů, a to 6–8 očky na 1 m2. S oblibou se pěstuje v zahrádkách na pergolách

Víno : Odstín červené barvy vína odpovídá velikosti sklizně, ale vždy je méně intenzivní nežli u Svatovavřineckého. Mladé víno Modrého Portugalu má jemnou květinovou vůni, která je nesmírně příjemná, a je-li podporována mladistvou harmonií vína, pak svádí k opakovanému doušku. Při zrání vína se objevují vůně čerstvého sena. Použitím zvláštní technologie, tzv. karbonické macerace, lze z Modrého Portugalu vytvořit velmi příjemný typ mladého červeného vína. To přichází na trh pod názvem „Martinské víno“ v den svátku sv. Martina (11. listopadu), tedy ještě před světoznámým francouzským Beaujolais, k němuž se dá směle přirovnat. Víno Portugalu se občas užívalo ke spojování s vínem Frankovky, aby se dosáhlo rychlejšího zrání a zjemnila se tvrdost kyselin a tříslovin Frankovky. Takovou směs nazývali na Slovácku „Slovácký granát“ a bývala velmi oblíbená.

Barva: jemně rubínová
Vůně: jemně květinová
Chuť: lehčí, s menším obsahem tříslovin, harmonická. Ve vůni a chuti můžeme hledat: květiny, čerstvé seno

Vhodnost ke skladování: malá

Stolování: Vína Modrého Portugalu se často pila při družné zábavě pod víchem, kde se podávaly studené masité pokrmy. Lehká vína této odrůdy se hodí k zahánění žízně při stolování a dají se kombinovat s velkou paletou pokrmů, neboť svým neutrálním dojmem výraz jídel nijak neruší. Jsou vhodná ke zrajícím sýrům, k drůbežímu masu s hutnou úpravou i k těstovinám.