|
|
|
|
V našem Vinohradu (cca 1550 keřů révy vinné) pěstujeme zejména
následující odrůdy :
|
Pěstované Odrůdy Révy
vinné v našem Vinohradu : |
Veltlínské
zelené
... ( 1100 keřů révy vinné)Synonyma a
cizí názvy: „Muškatel
zelený“, „Ryvola bílá“, „Veltliněr“, „Weißer
Veltliner“, „Grüner Veltliner“, „Grüner
Muskateller“, „Valteliner vert“, „Zöld
veltelini“, „Zöld muskátaly“, „Ranfol
bianco“ aj.
Původ a
rozšíření: Pravděpodobně
pochází z Dolního Rakouska. Jiné prameny
však kladou její původ do údolí Valtelino v
severní Itálii. Nejvíce se pěstuje v
Rakousku (25 % z celkové výměry vinic).
Odtud odrůda pronikla na jižní Moravu a do
malokarpatské vinařské oblasti. Zde
poskytuje prvotřídní vína. V Listině
povolených odrůd je zapsána od roku 1941. V
současné době je do r. 1985 povoleno pět
klonů: VP-6/2, ZN-1/49, Vp-4/10 a VP-3/6.
Morfologický popis
Včelka:
Je výrazně ochlupená, bělavě
zelená. Okraje lístků jsou načervenalé.
Vrchol
letorostů: Je silně bělavě
ochlupený, s jemným karmínovým lemováním
lístků. Stonek je převážně zelený.
List:
Je středně velký, až velký,
kruhovitý, středně hluboce pětilaločný, na
rubu jemně ochlupený. Povrch listu je
hluboce síťovitě zvlněný, tmavý až světle
zelený. Řapíkový výkrojek je buď uzavřený, s
eliptickým průsvitem, nebo otevřený,
šípovitě rovnostranný. Řapík je středně
dlouhý.
Květ: Je obojetný
(oboupohlavní), samosprašný, pětičetný.
Hrozen: Je středně velký až
velký, průměrné délky 150 mm (průměrná
hmotnost 180 g), válcovito-kuželovitého
tvaru, křídlatý, na kratší stopce.
Bobule: Je středně velká,
průměrné délky 15 mm (průměrná hmotnost 1,7
g), kulovitá, zelená až žlutozelená,
tečkovaná. Slupka je středně silná, pevná,
ojíněná. Dužina je středně pevná, plná,
šťavnatá, sladká.
Semeno: Je poměrně velké,
lahvicovitého tvaru, hnědé. Zobáček je
dlouhý.
Jednoleté dřevo - réví: Je
světlejší, šedohnědé, s výraznými tečkami.
Zimní pupeny: Jsou středně
velké, zahrocené.
Biologické a hospodářské vlastnosti
Začátek rašení: Nastává
koncem dubna je středně pozdní.
Růst: Je středně silný.
Odolnost proti zimním a jarním
mrazům: Proti zimním mrazům je
středně odolná. Je citlivější na jarní
mrazíky.
Odolnost proti chorobám: Je
středně odolná proti oidiu, náchylná na
peronosporu, hlavně na hroznech, rovněž na
červenou spálu a černou skvrnitost. Netrpí
vadnutím třapiny. Z virových chorob je silně
napadána svinutkou (až 80 % keřů).
Odolnost proti škůdcům:
Má
běžnou odolnost bez zvláštních výkyvů.
Kvetení a opylení: Kvete v
polovině června. V nepříznivých letech květy
opadávají.
Zrání: Začátek zrání je v
srpnu, dozrává v první polovině října.
Výnos a kvalita hroznů:
Sklizně jsou vysoké, 10–13 t/ha, při
pravidelném hnojení a nepřetěžování keřů při
řezu. Pravidelnost plodnosti závisí na
sprchávání květů, poškození jarními mrazíky
a selekci klonů. Vyšší výnosy v běžném roce
způsobují silně snížené zakládání květenství
pro příští rok a oslabují růst. Obsah cukru
se pohybuje mezi 17–19°NM a obsah kyselin v
moštu mezi 8,5–9 ‰.
Vína: Jsou harmonická, s
příjemným mandlovým buketem. Na Znojemsku a
na sprašových půdách mají mladá vína jemný
buket po „Sauvignonu".
Pěstitelské požadavky
Poloha a půda:
Nejvhodnější jsou slunečné, vzdušné a teplé
polohy a mírné svahy. Vzhledem k vy-soké
plodnosti je náročná na půdu. Vyžaduje
hluboké, výživné půdy. Odrůda je málo odolná
proti suchu, a proto se vysazuje na vazčích
půdách. Dobře reaguje na závlahu. Nesnáší
příliš vlhké a vápenité půdy.
Podnož: Má vliv na
sprchávání. Na hlubších půdách na středním
vedení jsou vhodné podnože Vitis berlndieri
x Vitis riparia Teleki 5 C a SO 4, na
horších půdách Vitis berlandieri x Vitis
riparia Kober 5 BB nebo Craciunel 2, na málo
vápenitých půdách LE-K/1.
Řez a vedení: Vyhovuje jí
střední i vysoké vedení se zatížením 6–7
oček na 1 m2 a s řezem na kratší tažně. Na
dlouhých tažních není zabezpečena výživa a
vývin hroznů.
Víno :
Veltlínské zelené se
používá do směsí pro známková vína a také
jako surovina pro výrobu šumivých vín.
Ponecháme-li na letorostu pouze jeden
hrozen, dosáhneme tak zvýšené extraktivnosti
a plnosti vína.
Veltlínské zelené dnes tvoří 48,4 % z
celkové plochy vinic v sousedním Rakousku a
setkáme se tam většinou s běžnými jakostními
víny, která se konzumují k běžné stravě
anebo se pijí „pod víchem“ v družné zábavě
jako „heuriges“ – letošní (mladé) víno. Jako
mladé voní svěžestí, pepřnatostí a někdy i
lehkou vůní doutníku. Z vinic na hlinitých
půdách se objevuje vůně lipového květu, na
půdách prvohorních hořkomandlová, na
spraších kořenitá. Při zrání na lahvi se
nejprve objevují zesílené kořenitě pepřnaté
tóny, které posléze zanikají a kraluje
mandlová chuť, zjemněná u přívlastkových vín
vyšších stupňů sametovou plností.
Barva:
světle zelená až zelenožlutá
Vůně:
svěží, pronikavá
Chuť:
střední tělo, ovocné tóny, vyvážená, svěží s
vyšším obsahem příjemných kyselin. Ve vůni a
chuti můžeme hledat: lipový květ, jemně
hořké mandle, pepř, u vyzrálých vín exotické
ovoce.
Vhodnost ke skladování: Jen
u výjimečných ročníků, víno je nejlepší jako
mladé
Stolování: Vína Veltlínského
zeleného jsou vhodná pro denní stolování.
Ředěna vodou jako vinný střik tiší žízeň.
Veltlínské zelené lze kombinovat se širší
škálou pokrmů. Mladá vína jsou vhodná ke
studeným masům, vyzrálá k hovězímu a k
neutrálním omáčkám
|
Müller
Thurgau
... ( 300 keřů révy vinné)
Synonyma a cizí názvy: „Müllerka“, „Mjuler
Thurgau“, „Rizvanac“, „Rivaner“, „Müller Thurgau bianco“,
aj. Původ a rozšíření:
Odrůda byla
vypěstována Prof. dr. H. Müllerem ze semene v Geisenheimu v
roce 1882. Semenáč byl vyselektován v roce 1891 ve Švýcarsku
(Wädensvil), kam se prof. Müller přestěhoval a kam přenesl i
150 semenáčů. Z nich zaujal jeho technika H. Schellenberga
semenáč vedený pod č. 58 (kříženec odrůd „Ryzlink rýnský“ x
„Sylvánské“), nazvaný „Müller Thurgau“. Genetickou analýzou
však bylo nyní zjištěno, že "Müller Thurgau" nemá dědičné
vlohy po odrůdě "Sylvánské", a proto se usuzuje, že je
semenáčem "Ryzlinku rýnského". V Německu tuto odrůdu od roku
1921 rozšiřoval hlavně Ziegler. Odtud se rychle rozšířila do
Švýcarska, Rakouska, Maďarska, Jugoslávie, Bulharska a
bývalých zemí SSSR. Dnes je v Německu po „Ryzlinku rýnském“
druhou nejdůležitější odrůdou (výměra cca 22.000 ha). V
České republice se pěstuje ve všech vinařských oblastech,
velmi úspěšně zvláště na Moravě, kde na Znojemsku dosahuje
vysoké kvality. V Listině povolených odrůd je zapsána od
roku 1941. Morfologický popis
Včelka:
Je bělavá, ochlupená. Okraje jsou intenzívně červené.
Vrchol letorostu: Je světle zelený, středně
chlupatý, jemně bronzově hnědý. Stonek je zelený s nádechem
do hněda.
List: Je velký, hluboce pětilaločný,
neurčitě zvlněný. Rub je hladký. Řapíkový výkrojek je
uzavřený se zaostřeným eliptickým průsvitem. Řapík je
středně dlouhý.
Květ: Je obojetný (oboupohlavní),
samosprašný, pětičetný.
Hrozen: Je středně velký až velký, průměrné
délky 140 mm (průměrná hmotnost 120 g), středně hustý, tvaru
válcovitého až kuželovitého. Stopka má normální stavbu a
tvar.
Bobule: Je středně velká, průměrné délky 15
mm (průměrná hmotnost 1,8 g), elipsoidní, žlutozelená.
Slupka je středně silná. Dužnina je zpočátku křupavá, při
přezrání řídká, jemná, s muškátovou příchutí.
Semeno: Je hruškovité, středně velké.
Zobáček je krátký.
Jednoleté dřevo - réví: Je světle hnědé, po
délce tmavohnědě čárkované.
Zimní pupeny: Jsou střední až velké,
široké. Biologické a hospodářské vlastnosti
Odolnost proti zimním a jarním mrazům:
Odolnost
dřeva a pupenů proti zimním mrazům je střední až slabá,
podle zatížení keře násadou. Dřevo po mrazech však velmi
dobře a rychle regeneruje. Vyzrání dřeva závisí i na příjmu
draslíku z půdy.
Odolnost proti chorobám: Je citlivá na
peronosporu a oidium. Při deštivém počasí v době dozrávání
jsou hrozny napadány Botrytis cinerea. Trpí také černou
skvrnitostí. Méně je náchylná na virózy.
Odolnost proti škůdcům: Je citlivá na
obaleče, hlavně první generace.
Kvetení a opylení: Kvete ve 2. dekádě
června. Květy nesprchají.
Zrání: Začíná zrát v první polovině srpna a
dozrává středně raně, po polovině září.
Výnos a kvalita hroznů: Sklizně jsou vyšší
(od 10 do 15 t na 1 ha) a pravidelné. Obsah cukru je 15–20°
NM, kyselin v moštu 5,6–7‰.
Vína: Jsou středně plná, harmonická, spíše
měkká, příjemně muškátově aromatická, u konzumentů velmi
oblíbená, vhodná na scelování i jako odrůdově čistá.
Pěstitelské požadavky
Poloha a půda: Je
nenáročná na stanoviště, kromě mrazových poloh. Půdy žádá
těžší, úrodné. Nesnáší půdy propustné, písčité, kamenité,
bez větších příměsi jílnatých částic, suché.
Podnož: Nejlepší je Vitis berlandieri x
Vitis riparia Kober 5 BB, pro střední vedení se doporučuje
Vitis berlandieri x Vitis riparia SO 4. Dobře se osvědčila i
Kober 125 AA.
Řez a vedení: Pěstuje se na středním i
vysokém vedení se zatížením 6–8 oček na 1 m2. Řeže se na tři
kratší tažně se zásobními čípky.
Víno :
Při velkých sklizních, které se
dají snadno docílit, je víno řídké a hořké. Správně
zvládnutou technologií by se mělo vytvořit víno, které je
nejlépe pít jako mladé, svěží a pobízející k popíjení díky
nižšímu obsahu alkoholu. Současně by mělo mít k ostatním
látkám přiměřený obsah kyselin, s užšími tóny muškátově
ovocných vůní a s hladkým odchodem, který vyvolává dojem
šťavnatosti a pobízí k dalšímu doušku.
Bohužel se konzumenti stále setkávají i s víny málo
aromatickými, širokými, plochými, s hořkou dochutí, která
jsou výsledkem popření základních technologických poznatků o
této odrůdě a která v poslední době zatlačují tuto cennou
odrůdu do pozadí. Víno je rovněž vhodné do různých cuvée,
zvláště s pozdě zrajícími odrůdami, které mívají nadměrný
obsah kyselin.
Barva:
světlá se zelenožlutým odstínem
Vůně:
muškátová, s ovocnými odstíny
Chuť: svěží, s
nižším obsahem kyselin. Ve vůni a chuti můžeme hledat:
travnaté tóny, citrusové plody, muškát, angrešt, černý
rybíz, broskev, grapefruit
Vhodnost ke
skladování: malá
Stolování:
Vína odrůdy Müller Thurgau jsou víny ke
každodennímu pití k prosté stravě a při společenské zábavě.
Hodí se k předkrmům, zeleninovým polévkám, k rybě nebo k
bílým měkkým sýrům. |
|
Modrý
Portugal
... ( 50 keřů révy vinné)
Synonyma
a cizí názvy: „Portugal“, „Portugízel“,
„Ranina“, „Skorák“, „Černé rané“, „Portugais bleu“, „Portugais
de Bingen“, „Raisin des Roses“, „Crna Kraljevina“, „Rana
modra“, „Portugaljka“, „Oportó“, „Kék oportó“, „Kék
portugizi“, „Sinij Portugizer“, „Portjuge“, „Blauer
Portugieser“, „Oportorebe“ aj.
Původ a rozšíření: Nebylo potvrzeno, že pochází z Portugalska. Zde se
ani ve starých výsadbách nenachází. Odpradávna se však
pěstuje v Dolním Rakousku a Maďarsku, odkud se rozšírila do
ostatních evropských států. V Německu se pěstuje hlavně v
rýnsko-falcké oblasti. V menším je vysazena ve Francii,
Jugoslávii, Rumunsku a SSSR. Na Slovensku je rozšířena
hlavně v malokarpatské oblasti a v okolí Skalice. Zde se z
ní připravuje spolu s „Frankovkou“ a „Svatovavřineckým“
známkové víno Skalický rubín. Na Moravě se pěstuje v okolí
Kyjova, Uherského Hradiště a v hustopečsko-hodonínské
oblasti. V české vinařské oblasti je jednou ze základních
odrůd sortimentu pro výrobu červených vín. V Listině
povolených odrůd je zapsána od r. 1941.
Morfologický popis
Včelka: Je zelenožlutá, jemně ochlupená.
Vrchol letorostu:
Je světle zelený, lesklý.
Mladé lístky jsou jemně bronzové, pokryté chloupky. Stonek
je převážně zelený.
List: Je středně velký, mělce až středně
hluboce třílaločný, zřídka s celistvým okrajem, hladký,
leskle zelený. Rub listu je rovněž hladký. Řapíkový výkrojek
je uzavřený, s úzkým průsvitem, málokdy je otevřený,
lyrovitý, u báze řapíku ostrý. Řapík je středně dlouhý s
načervenalými pruhy.
Květ: Je obojetný (oboupohlavní),
samosprašný, pětičetný.
Hrozen: Je středně velký až velký, průměrně
160 mm dlouhý (průměrná hmotnost 192 g), kuželovitý, středně
hustý, jednoduše nebo dvojitě křídlatý. Stopka je krátká,
zdřevnatělá.
Bobule: Je středně velká, průměrné délky 15
mm (průměrná hmotnost 1,1 g), kulovitá, tmavě modrá, voskově
ojíněná. Slupka je tenká. Dužnina je šťavnatá, rozplývavá,
sladké chuti, bez aróma.
Semeno: Je velké, vejcovité, tmavě
červenohnědé. Zobáček je krátký.
Jednoleté dřevo - réví: Je silné, řídké,
hořčicově hnědé. Internodia jsou dlouhá.
Zimní pupeny: jsou malé, zašpičatělé.
Biologické a hospodářské vlastnosti
Začátek rašení:
Nastává středně raně, v polovině dubna.
Růst: Je bujný. Dřevo na úrodných a vlhkých
půdách hůře vyzrává.
Odolnost proti zimním a jarním mrazům: Je
velmi poškozována zimními mrazy (řídke dřevo) a je citlivá i
na jarní mrazíky.
Odolnost proti chorobám: Je napadána
peronosporou a je jednou z nejcitlivějších odrůd vůči oidiu.
Za dešťů v době dozrávání hroznů se rychle rozšiřuje
Botrytis cinerea. Trpí také červenou spálou a černou
skvrnitostí. Z viróz jsou časté roncet a svinutka.
Odolnost proti škůdcům:
Je napadána
obaleči. Dozrávající hrozny jsou poškozovány vosami a
včelami.
Kvetení a opylení: Kvete v polovině června.
Květy málo opadávají.
Zrání: Začíná začátkem srpna, dozrává
středně pozdě, koncem září až začátkem října.
Výnos a kvalita hroznů: Není-li poškozena
zimními mrazy, poskytuje vysoké výnosy hroznů, kolem 12–14
t/ha. Obsah cukru je 16–17°NM, obsah kyselin v moštech je
nižší, podle výšky sklizně od 8 do 11‰. Při středních
výnosech poskytuje dobré, jemné aromatické stolní víno s
harmonickou chutí. Při nadměrném výnosu nebo studeném
ročníku jsou vína méně barevná, málo extraktivní, s
výraznými kyselinami.
Pěstitelské požadavky
Poloha a půda: Je nenáročná jak na polohu, tak i na
půdu. Může se pěstovat stejně v půdách hlinitých jako v
půdách vápenitých, anebo suchých, písčitých. Nesnáší vlhké
polohy a půdy bohaté dusíkem, kde trpí chorobami a mrazy.
Podnož: Velmi dobrá je Vitis berlandieri x
Vitis riparia Kober 5 BB, na úrodných půdách SO 4 a Teleki 5
C, na vápenitých půdách Kober 125 AA.
Řez a vedení: Velmi dobré je střední a
vysoké vedení s řezem na tažně, popřípadě srdcový řez
(tvar). Je třeba volit mírné zatížení keřů, a to 6–8 očky na
1 m2. S oblibou se pěstuje v zahrádkách na pergolách
Víno :
Odstín červené barvy vína odpovídá
velikosti sklizně, ale vždy je méně intenzivní nežli u
Svatovavřineckého. Mladé víno Modrého Portugalu má jemnou
květinovou vůni, která je nesmírně příjemná, a je-li
podporována mladistvou harmonií vína, pak svádí k
opakovanému doušku. Při zrání vína se objevují vůně
čerstvého sena. Použitím zvláštní technologie, tzv.
karbonické macerace, lze z Modrého Portugalu vytvořit velmi
příjemný typ mladého červeného vína. To přichází na trh pod
názvem „Martinské víno“ v den svátku sv. Martina (11.
listopadu), tedy ještě před světoznámým francouzským
Beaujolais, k němuž se dá směle přirovnat. Víno Portugalu se
občas užívalo ke spojování s vínem Frankovky, aby se dosáhlo
rychlejšího zrání a zjemnila se tvrdost kyselin a tříslovin
Frankovky. Takovou směs nazývali na Slovácku „Slovácký
granát“ a bývala velmi oblíbená.
Barva:
jemně rubínová
Vůně: jemně
květinová
Chuť: lehčí, s
menším obsahem tříslovin, harmonická. Ve vůni a chuti můžeme
hledat: květiny, čerstvé seno
Vhodnost ke
skladování: malá
Stolování:
Vína Modrého Portugalu se často pila při
družné zábavě pod víchem, kde se podávaly studené masité
pokrmy. Lehká vína této odrůdy se hodí k zahánění žízně při
stolování a dají se kombinovat s velkou paletou pokrmů,
neboť svým neutrálním dojmem výraz jídel nijak neruší. Jsou
vhodná ke zrajícím sýrům, k drůbežímu masu s hutnou úpravou
i k těstovinám. |
|
Tramín Červený
Synonyma:
Tramín, Tramín kořenný,
Gewürztraminer, Roter
Traminer, Traminer, Savagnin
rosé, Gentil rosé, Piros
tramini, Traminac crveni,
Traminac mirisavi, Uva
aminea
Tradiční evropské
oblasti:
Francie, Německo (Bádensko,
Falc), Rakousko (Štýrsko),
Slovinsko, Itálie (Tyroly),
Maďarsko, Rumunsko,
Slovensko
Keř:
středního až bujného růstu,
hustě olistěné letorosty
Listy:
tmavě zelené, okrouhlé, málo
dělené, mírně třílaločné,
krabatý povrch
Hrozny:
malé, husté, krátce kónické,
ve tvaru rovnostranného
trojúhelníku
Bobule:
malé, mírně oválné, červené
až šedočervené, s masitou
dužninou a velmi tlustou
slupkou s obsahem mnoha
kořenitých, aromatických
látek
Stáří a původ:
jedna z nejstarších odrůd,
původ nejasný. Tramín stojí
geneticky velmi blízko k
volně rostoucí révě lesní, z
níž mohl vzniknout nahodilým
křížením s některou dávnou
kulturní odrůdou pěstovanou
Římany. To potvrzují
poslední rakouské výzkumy,
podle kterých vznikl volným
křížením s révou lesní a pak
se podílel na vzniku dalších
klasických evropských odrůd
révy vinné. Římané Tramín
nazývali Vitis aminea.
Jedním z předpokládaných
míst původu jsou jižní
Tyroly, kde se nachází obec
jménem Tramin. Může pocházet
i z Maďarska nebo Rakouska
či jihovýchodní Evropy.
Někteří ampelografové ze 17.
století hovoří o tom, že
jeho předkem je „uva Aminea“
z Thesálie v severním Řecku.
V jihotyrolském městečku
Tramin je dokumentován již v
15. století a některé
publikace dokonce uvádějí
první zmínku již z přelomu
9. a 10. století. V německé
oblasti Falc je jeho výskyt
prokázán od 16. století.
Dosud se zde nachází vinice
osázená Tramínem již před
400 lety
Období sklizně:
od poloviny října Zrání
hroznů je střední až pozdní.
Objem sklizní bývá
nevyrovnaný. Při vysoké
koncentraci cukru v bobulích
mohou ale kyseliny až příliš
poklesnout. Proto se v
některých oblastech
přistupuje k dělené sklizni
a část hroznů se sklidí v
dřívějším termínu, aby se
kyseliny zachovaly, a obě
vína se následně spojí.
Víno -
Většina vín Tramínu bývá s
menším či větším zbytkem
cukru, který podporuje
typické aroma a chuť. Pro
víno Tramínu je příznačná
bohatost omamující vůně a
kořenitost, která je u
vyšších stupňů
přívlastkových vín
podbarvena sladce medovými
tóny hrozinek. Jeho základní
vůni lze přirovnat k vůni
čajové růže, kterou
doprovázejí další odstíny
vůní, jako skořice, květy
pomeranče, citrusové plody,
čaj nebo zimolez. Vína z
odrůdy Tramín jsou ve vůni
snadno rozpoznatelná. Někdy
však mohou připomínat také
Muškát. Pochází-li víno z
přiměřeně velké sklizně a
vyzrálých hroznů, pak chutná
zcela jinak než všechna
ostatní bílá vína. Jedná se
o plné extraktivní víno, s
nižším obsahem kyselin. Mívá
hustou až vysoce viskózní
strukturu. Vína Tramínu mají
dlouhou dochuť a neslouží k
běžnému pití. Někdy lze víno
Tramínu rozpoznat již podle
barvy, neboť se oproti
většině ostatních vín
vyznačují velmi intenzivní
barvou. Tato elegantní vína
vyžadují odpovídající
rozpoložení mysli a dostatek
času k vychutnávání všech
zážitků, které mohou
přinést.
Barva:
zelenožlutá až zlatožlutá,
intenzivní
Vůně:
kořenitě medová
Chuť:
koncentrovaná, kořenitá. Ve
vůni a chuti můžeme hledat:
čajovou růži, koření, med,
hrozinky, exotické aroma,
tropické ovoce, fialku,
zázvor, skořici, liči
Vhodnost ke
skladování:
dobrá
Stolování:
Tramín se hodí pro
slavnostní příležitosti.
Vína hlouběji vychlazená lze
podávat jako sklenku
aperitivu, ale jsou také
vhodná při ukončení
stolování. Často se nabízejí
jako doprovod předkrmů,
zejména paštiky z husích
jater. Suché Tramíny se
doporučují k cibulovému
koláči nebo k uzeným rybám.
Sladké výběry se zbytkem
neprokvašeného cukru se hodí
k dezertům a k sýrům s
modrou plísní nebo k ovčím
či kozím sýrům v závěru
stolování. Díky neobvyklému
aroma a plnosti chuti po
liči patří Tramín k těm málo
vínům, která se hodí ke
kořeněnému jídlu. Proto lze
vína Tramínu podávat i k
některým exotickým, silně
kořeněným pokrmům asijské
kuchyně, případně ke sladkým
úpravám masa.
|
|
Aktuální informace o úrodách
jednotlivých let si přečtete
na našich webových
stránkách.
|
|
|
|
|
|
Habrle &
Stloukal
| |
|