Branišovice leží v geomorfologickém celku Dyjsko – svrateckého úvalu, v podcelku Drnholecké pahorkatiny, v okrsku Olbramovické pahorkatiny, která má sklon k jihovýchodu. Vyskytují se zde neogenní a čtvrtohorní usazeniny. Vegetační stupeň je buko-dubový, délka vegetační doby 165 dní a průměrná teplota 8,5C. Převažují zde pole s pěstováním pšenice, kukuřice a cukrovky, hojně sady (meruňky, broskvoně), místy vinná réva. Lesnatost je velice malá.

 

V obci jsou tři rybochovné rybníky - všechny jsou založeny na Olbramovickém potoku. Obec je zásobována pitnou vodou z artézských pramenů v Loděnicích a společným vodovodem.

První písemná zmínka o Branišovicích pochází z roku 1222. Z nemovitých památek lze uvést :

První zprávy o vinicích v Branišovicích jsou z roku 1497, kdy vinohrady byly opuštěné v důsledku válek uhersko-českých. Moravské vinařství mělo největší rozkvět na počátku 17. století, kdy vinohrady měly v celé zemi rozlohu asi 30 tisíc ha. V Branišovicích bylo v roce 1600 319 mír vinohradů. Také na Komenského mapě rozšíření vinohradů na Moravě jsou zakresleny Olbramovice a okolí (oblast Branišovic) s označením symbolu révy. Na vinice byla v té době vinařské konjunktury přeměňována pole, nivy i louky.Pokud byl mír, vinařství vzkvétalo, ale válečné doby znamenaly pro něho pohromu.

Velké zničení vinohradů na Moravě způsobila třicetiletá válka. Po ní zpustly i Branišovice, takže při vizitaci v roce 1670 bylo nalezeno v I. tř. 212 a 51/3 měřic, ve II. tř. 106 a 2 2/3 měřic vinic, které byly velmi staré a pusté.

Z uvedeného přehledu je zřejmé, že vinařství mělo v Branišovicích v těchto dobách širokou hospodářskou základnu. Vinařské symboly se objevily i v pečetí obce - Obec Branišovice měla v pečetním poli dva hrozny s vinnými listy (1675,1698). Obec Vinohrádky (dnes součást Branišovic) měla v pečetním poli hladký vinohradnický nůž a hrozen.

Vizitační nález v obci Branišovice jmenuje roku 1755 vinice hospodářů v trati u Vysoké hory, ve Špicích, k Vinici, Stará trať. Nejvíce vinohradů je v té době soustředěno ve Staré trati a Vysoké hoře (dnešní lid. název Hofperk – z něm. Hochberg).

Z vinic bylo nutné odvádět vrchnosti dávky, které byly odstupňovány podle jejich zařazené kvality. Vinné desátky v Branišovicích byly roku 1750 celých 66 věder vína dobré jakosti (asi 37 hl) a desátek 1/8 vědra (71) tzv. Waschwein.

Půda pro vinice byla v Branišovicích dobrá, ale velké škody zde každoročně způsobovaly silné větry a mrazy. V Branišovicích panská hospoda vyčepovala roku 1750 ročně 9 věder vína (asi 505 l). Podle pořádku se mělo vyčepovat 6 věder vína (asi 340 l). Cizí víno se nesmělo dovážet.

Horenské právo, kterým se rozumí souhrn všech předpisů o vinicích, viničné řády s platností pro určitý okrsek a předpisy o celé organizaci vinařství se z našich obcí nezachovala. Údajně byly známy „artikuly vinařské“ z branišovické obce ještě zpočátku našeho století, ale není po nich žádná památka. Pro poddanské obce byly většinou vydávány a potvrzovány vrchností.

Zkázu moravských vinic, a vinic v Branišovicích, přivodil ke konci minulého století révokaz (Phyloxera vastatrix). Krize vinařství se ale také prohlubovala i zhoršujícími se klimatickými podmínkami, vzrůstajícím požíváním jiných nápojů než vína a další vlivy. Zlepšení stavu proti fyloxeře nastává teprve ve 30. letech našeho století, kdy dochází u révy k využívání amerických podložek, odolných proti révokazu.

K rozmachu vinařství na Moravě dochází až po druhé světové válce. Vinice ale nebyly v Branišovicích obnoveny. Pěstování révy se v okolí soustředilo do olbramovického katastru a to opět na historická „vinorodá úbočí Leskounu.“ Ostatní „Hory“ katastrů, jako například i v Branišovicíh, byly využívány pro polní výrobu.